Zajímavé články pro zahradkáře

Aktualizované 3.Srpna.2012

Novinky

Ovocné stromy

Význam ovocných stromů.

Tradice pěstování ovocných stromů a jejich samotné odrůdy jsou kulturním dědictvím, uchovávaným a rozvíjeným po mnohá staletí. Ovocnářství nás učí trpělivosti, nesobeckosti, práci pro další generace. Důkazy o ovocnářství přináší už řečtí klasikové jako Homér či Plinius. Uvádí existenci odrůd jabloní. Například mezi nejstarší zmiňovanou odrůdu jabloně patří „Api“, původně pěstované na Peloponésu a do Říma přinesené Appiem Claudiem již ve 4. stol. př. n. l. Odrůdy Api malé a Api hvězdovité se přitom v některých zemích Evropy pěstují dodnes. Písemné zmínky o existenci sadů na našem území pochází již ze 12. století, ovocné stromy však naši předkové využívali podle archeologických nálezů už v období 5. tisíc let před Kristem.

Hospodářský význam.
Ovocnářství představuje důležité odvětví zemědělské činnosti člověka. Významné je však i využití barevného dřeva ovocných stromů ve stolařství, řezbářství apod. Často tak slouží jako vhodná náhrada dřeva tropických stromů.

Zdravotní význam.
O příznivém vlivu ovoce na zdravotní stav lidí není pochybností. Je výrazným doplňkem stravy a zároveň důležitým přírodním zdrojem cenných látek – vitamínů, minerálů, pektinů, vlákniny, cukrů, tuků atd.

Ochranný význam, spolutvůrce podnebí.
Nejen lesy a parky, ale i ovocné stromy příznivě ovlivňují podnebí na zemi. Stejně jako ostatní stromy vylepšují - místně i globálně - klimatické poměry, ať už je to produkcí kyslíku a spotřebou oxidu uhličitého, výparem vody či pohlcováním prachu. Velmi ceněné jsou také jejich protierozní účinky a protihluková funkce v obydlených oblastech. Naši předkové si často vysazovali ořešáky vlašské nebo bez černý poblíž domů, stájí a hnojišť jako repelentní ochranu proti obtížnému hmyzu.

Estetický a krajinářský význam.
Ovocné stromy se od nepaměti podílí na spoluvytváření rázu kulturní krajiny, často jsou propojujícím prvkem volné krajiny a obydlených částí. Tuto funkci plní zvláště kmenné tvary (polokmen, vysokokmen) jakožto součást selských sadů u domů, ale i ovocná stromořadí, aleje i solitérní stromy v polích či na loukách. I když je hospodářská funkce ovocných alejí u frekventovaných silnic na ústupu, z krajinářského hlediska i jako zdroj potravy pro volně žijící živočichy působí nadále velmi pozitivně. Také extenzivní kmenné sady (přestože nedosahují takové produkce ovoce jako sady moderní, intenzivní) vykazují svůj velký význam nejen z hlediska estetického, ale jsou velmi často díky svému polokulturnímu prostředí domovem mnoha druhů divokých živočichů a rostlin - nezřídka vzácných a chráněných.

Krajové a staré odrůdy.
Výrazy krajová či stará odrůda se často mylně používají jako synonyma. I když se nejedná o příliš velkou chybu, je dobré znát, v čem se termíny liší. Odrůda je krajová v oblasti, kde vznikla a kde se také rozšířila. Příkladem může být odrůda jabloně Jadernička moravská, která je považována za valašskou či moravskou krajovou odrůdu.

Stará odrůda je taková, která vznikla zhruba před 100 lety a více a je pěstována po generace, ať už v místě svého vzniku, ale i jinde. Některé odrůdy se po generace v určitém kraji pěstují, osvědčily se a staly se krajově využívanými, často dostaly i krajová jména – Fíkovky (hrušeň Charneuská), Kožůšky (Boskoopské, Kožená reneta zimní atd), přesto zde nejsou krajovými, protože původně pocházejí odjinud. Stará odrůda jabloně tedy mohla vzniknout například v Čechách (Panenské české), Německu (Baumannova reneta), Anglii (Parména zlatá zimní) či Americe (Krasokvět žlutý). Často tyto odrůdy do našich zemí přinesli lidé, kteří odcházeli za prací do Uher, Německa či do Ameriky, přiváželi si je legionáři, vyměňovali zahradníci, faráři, šlechticové a další propagátoři ovocnictví.

Sady a sadařství.
Sady a pěstování ovocného stromoví byly po dlouhá staletí pro naše předky důležitým zdrojem obživy, ať už se jednalo o využití ovoce pro vlastní potřebu nebo i jako zdroj peněz z prodeje čerstvého nebo zpracovaného ovoce. V dnešní době, kdy jako sladidlo slouží převážně cukr, marmelády a povidla už většinou lidé doma nevyrábí a v obchodě je možné si koupit v průběhu celého roku jablka, banány či třeba ananasy za velmi dostupnou cenu, se zdá, že ovocnářství lze provozovat jen intenzivně (a tedy jako zaměstnání) a že ostatní pěstování ovocných stromů pozbývá smyslu. Je to samozřejmě věcí názoru, ale zdání může klamat.

V obchodě je sice možné koupit jablka celoročně, v regálech však většinou najdete jednu, dvě, maximálně pět odrůd. Zpravidla máte na výběr jablka zelená nebo červená a pokud vás napadne zkusit různé odrůdy, chutě, kvality, máte smůlu. Zbývá vám obrátit se na pěstitele dalších odrůd, ať už se jedná o soukromé zemědělce či zahrádkáře a nebo se stát sami pěstiteli méně běžných odrůd. Jak dokazují tisíce českých zahrádkářů, nedělají to jen z touhy po plodech, ale také jako hobby, relaxaci a potěšení, pro potřebu mít kontakt s přírodou.

Pokud pomineme moderní intenzivní ovocnářství, které svou chemizací představuje spíše monokulturní krajinu a zatížení životního prostředí rezidui z postřiků a hnojiv, než zdroj biodiverzity v krajině, poskytovaly sady v minulosti vždy životní podmínky pro rozmanité druhy rostlin a živočichů. I proto má smysl zakládat tzv. extenzivní sady a pěstovat ovocné stromy tradičním způsobem, ověřeným po mnoho generací.

 
Aktualizované 3.Srpna.2012