Zajímavé články pro zahradkáře

Aktualizované 3.Srpna.2012

Novinky

Subtropické ovoce na zahradě

Ziziphus jujuba (Jujuba)
Poněkud opomíjený keř případně malý strom z čeledi řešetlákovitých (Rhamnaceae) s původem v severní Číně a Indii, kde se dožívá až 200 let. V Evropě je rozšířen především na Balkáně. U nás je pěstován pro plody, kterými jsou vejčitě oválné peckovice dlouhé 3 – 5 cm, s obsahem vitaminu C (podle druhu 250 – 600 mg%), škrobů a sacharidů (25 – 30%). Jujuba je opadavý keř s oválnými, 3 – 6 cm dlouhými, sytě zelenými, lesklými listy, které mají velmi zajímavou vlastnost. Jejich šťáva dokáže v ústech dočasně (po dobu 1,5 – 2 hodin) paralyzovat receptory sladké chuti, takže nám například cukr chutná jako písek.
Květy jsou drobné, oboupohlavní, nevýrazné zelenožluté barvy. Pro včely je květ neatraktivní a opylení zajišťuje převážně hmyz jako jsou brouci, mouchy a mravenci. Plody oranžové až hnědočervené barvy dozrávají na podzim, kdy je můžeme po jejich plném dozrání sklízet. V čerstvém stavu mají spíše nevýraznou až mdlou chuť pro svůj nízký obsah kyselin, ale po jejich usušení jsou velmi chutné připomínající svou chutí datle. Proto se také sušené plody dodávají na trh pod názvem „Čínské datle“. Zralý plod poznáme podle mírného stisku, kdy nám pod prsty lehce pruží. Jujuba vyžaduje slunné stanoviště s písčitou, jílovitou půdou a poměrně dobře snáší i zasolenou půdu. Na závlahu není náročná a nevadí ji ani dlouhodobý přísušek. Vlhké prostředí jí naopak škodí a je pak náchylná k houbovým chorobám. Odolnost vůči mrazům je podmíněná vlhkostí vzduchu i substrátu a za optimálních podmínek je Jujuba schopna snést teplotu až –25°C.

Ficus carica (Fíkovník)
Rod Ficus zahrnuje na 700 druhů a jedním z nich je i Ficus carica, který je jednou z nejčastěji pěstovanou plodící subtropickou rostlinou u nás. Je to opadavý keř případně malý strom z čeledi morušovitých (Moraceae). Jak už název (carica) napovídá, jeho pravlastí je Kárie, což byl název starověké krajiny v malé Asii, odkud jej exportovali Féničané a později Římané. Fíkovník má dlaňovité, laločnatě vykrajované listy a všechny jeho nadzemní části po poranění roní bílé mléko – latex. Plod – fík je v podstatě plodenství a plody druhů pěstovaných u nás se vytvářejí partenokarpicky (tedy bez opylení). U jiných druhů (tzv. smyrenských) opylení obstarává symbiotická vosička Žlabatka fíkovníková, která se ale u nás nevyskytuje. Plody dozrávají koncem léta, případně začátkem podzimu, po dozrání získávají žlutou nebo temně filalovou barvu a jsou velmi ceněny pro své dietetické vlastnosti. Fíkovník je nenáročný jak na podmínky tak i na pěstování. Vyžaduje hlinitopísčitou, dobře drenážovanou půdu s podílem jílovité složky, bohatou na humus. Kyselost půdy by se měla pohybovat v hodnotách pH 6 – 7,8. Pokud se rozhodneme pěstovat fíkovník v nádobě, volíme raději její větší rozměr, protože vytváří bohatý kořenový systém. Při celoročním pěstování venku je schopen odolávat mrazům –12 až –15°C, starší dřevo až do –20°C. Sadíme jej na stanoviště obrácené k jižní či jihovýchodní straně, nejlépe ke zdi domu, která funguje současně jako jakési tepelné zrcadlo. Řez snáší fíkovník velice dobře a odřezáváme pravidelně vymrzlé části a řezem také udržujeme i dostatečně prosvětlenou korunu. Fíkovník můžeme s úspěchem množit řízkováním, hřížením i roubováním. Škůdci u nás netrpí, a z nemocí jen změnou zabarvení kůry a jejímu pozdějšímu odlupování, proti čemuž však neexistuje žádný prostředek.

U všech subtropických rostlin pěstovaných celoročně pamatujeme na to, že jsou to rostliny subtropického pásma a tudíž rostliny sadíme na co klimaticky nejpříznivější stanoviště a při prognóze tuhých mrazů rostlinu raději pro jistotu zakryjeme. Použít můžeme nahrabané listí, kůru ale i papír, polystyrén, pytlovinu, „bublinkovou“ fólii a veškeré materiály, které fungují jako tepelné izolanty. Rovněž platí, že na venkovní stanoviště sadíme starší rostliny, které můžeme postupně otužovat a které snášejí mráz lépe než rostliny mladé.

Autor: Admin s povolením o zveřejnění souhlasí tato redakce.
www.tropickerostliny.cz

Citrusy z čeledi Routovitých (Rutaceae)
Pěstujeme v lehké výživné, mírně kyselé půdě.Přesazujeme do květináče vždy jen o 2-3cm většího.Na zálivku jsou citrusy dost náročné.Nesnáší totiž přelití ani přílišné přeschnutí.Nejjednodušší způsob zjištění vlhkosti substrátu je trvale zapíchnutá dřevěná špejle, po jejímž vytažení snadno a přesně zjistíme, jak vypadá vlhkost substrátu hlavně ve spodní části.citrusy přihnojujeme 1x za 14dní běžnými hnojivy nebo speciálním hnojivem na citrusy. Hnojíme od únoru do října. Citrusy můžeme pěstovat od května do října venku na zahradě, v zimě je nejlepší je pěstovat ve chladné místnosti při teplotě 0-15°C. citrusy začínají růst při teplotě 12°C.Čím více se dostaneme pod tuto hranici, tím méně světla rostlina potřebuje. Totéž bohužel platí i obráceně, takže při teplotě kolem 20°C již rostlina v zimě trpí nedostatkem světla. Nejkritičtější jsou měsíce listopad,prosinec.Rostlina nám sice roste,ale ze zásobních látek, které nemůže fotosyntézou doplňovat. Říkáme, že rostlina roste na dluh. Navíc je v tomto období kratší den, takže dochází nejen ke snižování intenzity světla, ale navíc i ke zkracování dne,což má za následek i snížení celodenní dávky světla. Toto můžeme řešit přisvětlováním např.zářivkou,která by však měla být umístěna 30cm nad rostlinou.Citrusy, které jsou roubované nebo řízkované začínají plodit velmi brzy, což je spíše nevýhoda. Většinou nás totiž zláká nechat si i na malé rostlině alespoň jeden plod. Tímto však rostlinu vysílíme tak, že nám třeba i dva roky skoro neroste, nebo může dokonce i uhynout. Rostlina potřebuje na vyživení jednoho plodu alespoň 30listů,raději však ještě více. Násadu plodů musíme proto redukovat. Zralé plody bychom měli ihned po dozrání otrhat, jinak nejenže ztrácejí na kvalitě, ale rostlinu zbytečně vysilují. Při kvetení je ideální teplota kolem 15°C. Při teplotách kolem 30°C nám můžou opadnou všechny květy. Většina citrusů je až na malé vyjímky samosprašná (Mandarina Klementina).

Roubování citrusů
Citrusy roubujeme kvůli urychlení plodnosti,která se u semenáčů dostaví za dlouhou dobu, za 10-20let a někdy až za 30let.
Jedinou vyjímkou semenáče, který plodí dříve ,většinou už ve třetím roce je rangpur ( citrus limonia ) .Je velmi odolný a vhodný i pro bytové pěstování.
Mnoho lidí si vypěstuje ze semen kupovaných plodů mladé rostliny, které by rádi naroubovali, ale neví jak na to.
Kdo má zkušenosti s roubováním ovocných stromů lehce to zvládne.Kdo však tyto zkušenosti nemá,ať se raději obrátí na některou citrusářskou organizaci ,která mu jistě pomůže.

Několik rad pro ty, kteří to chtějí zkusit sami:
1. Podnož by měla být silná minimálně 5mm.
2. Jako podnož můžeme použít jakýkoliv citrus .Nemusíme roubovat např. citroník na citroník.Nejlepší podnoží je pomerančovník a naopak nejméně vhodná je mandarína, která hůře srůstá s roubem.
3. Při roubování by měla být podnož v růstu, v této době má nejvíce mízy a je největší naděje na přijmutí.
4. Nejvhodnější dobou pro roubování je březen – červenec, dá se však roubovat i jindy, ale úspěšnost je menší.
5. Rouby používáme pokud možno co nejčerstvější,listy zastřihneme o 2/3 délky.
6. Citrusy se většinou roubují do rozštěpu,ale můžeme použít i jiný způsob (např.očkování)
7. Rouby odebíráme vyzrálé z plodících rostlin.
8. Naroubovanou rostlinu umístíme tak, aby měla dostatek rozptýleného světla, ale nebyla na přímém slunci.
9. Naroubovaná rostlina potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost, kterou ji nejlépe zajistíme přetažením mikrotenového sáčku přes roub a podnož. Do sáčku dáme trochu vody a v horní částí vystřihneme malý otvor kvůli větrání.
10. Sáček sejmeme až roub začne růst.

Jak přimět starší semenáče citrusů plodit.
Mnoho lidí si zasadí semeno citronu, mandaríny ,pomeranče nebo grapefruitu a těší se, že budou mít pěknou rostlinu.
Většinou se podaří vypěstovat pěkný keřík,ale marně roky čekáme,kdy už rostlina konečně zaplodí. Málo kdo ví, že takový semenáč začne plodit v 10 roce, většinou však až mezi 15 a 30 rokem. Plodnost můžeme urychlit naroubováním. U staršího semenáče 10 a víceletého můžeme jeho plodnost vyvolat několika způsoby. Nejúčinnější je jejich kombinace. Pokud se to podaří a semenáč zaplodí, získáme rostlinu dokonale přizpůsobenou podmínkám, v kterých ji pěstujeme.

1. Rostlinu musíme každoročně přesadit,přihnojovat a chránit proti škůdcům.
2. Plodnost urychlíme řezem,nesmíme však řezat příliš ,neboť bychom plodnost oddálili. Zakracujeme asi o třetinu jen nové výhony , aby se rozvětvovaly.
3. Větve přinutíme pomocí drátu zaujmout vodorovnou polohu, což sice omezí růst, ale podpoří kvetení.
4. Nad pupeny uděláme zářezy.
5. Vždy jen na jedné větvi v roce odřízneme 1cm široký prstenec kůry, který obrátíme a necháme znovu růst.
6. Plodnost ovlivníme hnojením, když použijeme hnojivo s vyšším obsahem fosforu, např.Floran. Můžeme si připravit hnojivo ze dvou třetin kombinovaného hnojiva (OBM) a z jedné třetiny superfosfátu. Rostlinu nesmíme přehnojit, zvláště ne dusíkem. Výhodnější jsou častější slabší koncentrace, než nárazová přihnojování.
7. Do koruny neplodící rostliny naštěpíme roub z plodící rostliny. Asimiláty z plodící větve se dostanou i do ostatních částí rostliny a tím urychlí kvetení.
8. Rostlinu necháme určitý čas ve vegetaci bez zálivky. Na toto reaguje snahou zachovat druh a začne plodit.Toho to způsobu se využívá i na plantážích (verdeli proces),aby citroníky zaplodily v době, kdy je plodů na trhu nedostatek. Tento dosti tvrdý zásah do života rostliny musíme provést s citem. Když se začnou listy svinovat směrem vzhůru, rostlinu ihned zavlažíme. Toto můžeme několikrát opakovat.

Autor: Stanislav Rek, Hukvaldy svolení od redakce s uveřejnění článku.
www.tropickerostliny.cz
1  
2  
3  
4  
 
Aktualizované 3.Srpna.2012