Zajímavé články pro zahradkáře

Aktualizované 3.Srpna.2012

Novinky

Subtropické ovoce na zahradě

Proč rostliny jedí maso?

Proč rostliny jedí maso?

Masožravost rostlin je evoluční záležitostí, kdy na přirozených stanovištích rostly tyto rostliny v substrátech extrémně chudých na jakékoli živiny. Tehdy začaly přetvářet různé části svých těl na lapací orgány (pasti), které dokáží vylučovat enzymy schopné trávit živočišné bílkoviny. Dnes jsou masožravé rostliny rozšířené téměř po celém světě a známo je přibližně 600 botanických druhů. Nad fascinující důmyslností pastí těchto rostlin žasnou nejen laici ale i řada odborníků, neboť do dnešní doby nejsou dokonale prozkoumány všechny chemické pochody a mechanismy v tělech těchto dravců mezi rostlinami. Systém chytání kořisti je u různých druhů natolik odlišný, že stojí zato si o něm popovídat obšírněji. V podstatě dělíme masožravky na rostliny s aktivní pastí, tedy schopné pohybu jako například Dionea muscipula (Mucholapka podivná), která má listy modifikovány do pastiček podobných pastím na myši, které jsou schopny se uzavřít už za 0,3 sekundy. Tento systém aktivace pastí je pro rostlinu dost vysilující a tak používá jakýchsi čidel, kterými si ověřuje, zda kořist je opravdu živočišného původu. Tyto „čidla“ jsou umístěna na každé polovině listu v podobě tří krátkých brv, které se musí podráždit v určitém časovém intervalu, aby se past uzavřela. Tento interval pro rostlinu znamená signál, že kořist je živá a je třeba ji chytit. List je navíc na vnitřní straně zbarven do červena a hmyzu to naopak připomíná barvu masa, takže pod dojmem, že letí na opulentní hostinu, dosedne na list. Netuší však, že hlavním chodem je on sám. Past se uzavře, nastane jakési chemické očichání kořisti, poté past kořist těsně obepne a začne vylučovat trávící enzym, kterým rozloží bílkoviny živočicha a stráví je. Při pěstování mucholapek dělá řada pěstitelů mnohdy chybu, že v touze pochlubit se schopnostmi této rostlinky stimuluje past zbytečně. Jak už bylo výše uvedeno, tato aktivita je pro rostlinu značně vysilující a při častějším opakování této podívané vede k úhynu celého listu.
Druhou třídou (mnohem rozšířenější) jsou rostliny s tzv. neaktivními pastmi. Jsou jimi různě modifikované listy, jak můžeme pozorovat u rodů Nepenthes (láčkovky), Sarracenia (špirlice), Pinguicula (tučnice), Drosera (rosnatky) a jiné. Patrně největšími a nejkrásnějšími jsou pasti láčkovek rostoucích v tropických deštných lesích Indonésie, Filipín, Malajsie, Madagaskaru. Jsou to i několikametrové liány, jejichž konec listu se vývojem prodloužil a přetvořil do tvaru džbánku, který je naplněn vazkou, průhlednou tekutinou (enzymem) a u hrdla opatřená jakousi pokličkou. Tato poklička neslouží k vlastnímu odchytu kořisti jak se řada lidí domnívá, ale k tomu, aby se enzym ve džbánku neředil deštěm. Past má rovněž často zabarvení masa a navíc láčka u svého hrdla vylučuje nektar, kterým dokáže hmyz přilákat. Stěny láčky jsou konstruovány tak, že hmyz, který do ní spadne, už nemá šanci na únik. Největší láčkovky dokáž
ou spořádat i drobného hlodavce. Podobný systém používají i Sarracenie, Heliamphory a Darligtonia californica. Ty mají na vnitřní straně pastí navíc drobné, mikroskopické chloupky obrácené dolů, takže hmyz se po nich ven nedostane. Jinou techniku používají rosnatky (Drosera). Ty své listy mají posety množstvím chloupků, na jejichž konci se lákavě třpytí kapička nektaru. Hmyz, který na jejich listu přistane se k nim přilepí rostlina ho svým listem ovine a stráví. Velmi podobným systémem disponují i tučnice (Pinguicula).
Jak masožravky pěstovat?
Drtivá většina masožravek roste na stanovištích velmi chudobných na živiny. Substrát je neustále promýván vodou, která odplaví i ty nejmenší organické součásti. V kultuře jim tedy musíme vytvořit stejné podmínky. Základem pěstebního substrátu je čistá, vypraná rašelina. Podle druhu můžeme přidat hrubý písek, drobný štěrk nebo drcený polystyrén. Zaléváme výhradně měkkou vodou, ideální je dešťová. Můžeme použít i převařenou, nebo destilovanou. Nehnojíme. Stejně tak není potřeba rostlinu „krmit“. Dokáže si sama opatřit nějakou drobnou mušku, a ta jí pak stačí na hodně dlouho, než ji celou stráví. Pokud jim chcete „přilepšit“, postavte je v letních měsících ven například na balkón nebo na zahradu. U Sarracenií vám pak budou odměnou jejich nádherné červené nebo žluté květy o velikosti pomeranče.

Autor: Admin

www.tropickerostliny.cz

Žádné komentáře
 
Aktualizované 3.Srpna.2012